Něco málo o stěračích

Primárně byly vyrobeny pro odstranění vodní vrstvy ze skla.

Používají se hlavně na čelních sklech dopravních prostředků (automobilů, autobusů, drážních tažných a řídicích vozidel, řídicích kabin lodí, letadel atd.)

První mechanický stěrač čelního skla byl ovládán ručně řidičem nebo pasažéry vozidla. Vynalezla jej Mary Andersenová z New York City a v roce 1903 ho nechala patentovat jako zařízení pro čištění skla. Jakmile bylo zařízení patentově ochráněno, zkusila zainteresovat několik společností do výroby jejího vynálezu. Nikdo však o výrobu tohoto stěrače zájem neměl.

Automatické stěrače byly vynalezeny roku 1921 a nazvány „Folberts“ podle jejich zakladatelů, Fredovi a Williamovi Folberthových. Byly poháněny vzduchovým motorem a zařízení bylo propojené hadičkou se sacím potrubím motoru vozidla.

Elektrická verze připevněná na horní část čelního skla byla vytvořena firmou Bosch v roce 1926, ale byla dostupná pouze pro luxusní modely vozidel.

V roce 1967 patentoval periodicky ovládané stěrače Robert Kearns. Demonstroval svůj systém společnosti Ford Motor, která o tento systém „neměla“ zájem, ale následně jej začala používat. O sporu mezi Kearnsem a automobilkou Ford byl natočen film.

Další automobiloví výrobci tento trend následovali.